Neptunova kašna, Olomouc [CZ]

Barokní kašny v Olomouci tvoří soubor hodnotných sochařských děl, které byly realizovány průběžně od 80. let 17. století (nejstarší kašna Neptunova z roku 1683) do roku 1727, kdy vznikla poslední ze souboru barokních kašen - kašna Merkurova. Soubor šesti barokních kašen, tvořený kašnou Neptunovou (1683), Herkulovou (1687-1688), Jupiterovou (v roce 1735 byla původní socha kašny - socha sv. Floriána z roku 1707 - nahrazena sochou Jupitera; kašnou Tritonů (1709), Caesarovou kašnou (1725) a Merkurovou kašnou (1727), je pro své výjimečné památkové hodnoty zapsán v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky a požívá statut Národní kulturní památky.

Olomoucké kašny zásobovaly své obyvatele výhradně užitkovou vodou, přičemž pitná voda byla v Olomouci k dispozici především v soukromých studních, situovaných ve dvorech domů. Veřejných zdrojů pitné vody existovalo v Olomouci jen poskrovnu a na rozdíl od sochařsky pojednaných kašen, neměly tyto veřejné studny s pitnou vodou výraznější ambici uměleckého zpracování, naopak zde bylo vyústění vody z hygienických důvodů chráněné.

Neptunova kašna, situovaná na Dolním náměstí, byla realizována na základě rozhodnutí olomouckého magistrátu, který zřejmě vyslyšel návrh královského komořího a zemského soudce Ferdinanda Julia hraběte Salm-Neuburga a sochařskou výzdobu kašny zadal na doporučení hraběte Michaelu Mandíkovi, jenž žil na tovačovském panství Salmů.
Kamennou nádrž Neptunovy kašny zrealizoval (patrně podle vlastního návrhu) městský kamenický mistr Václav Schüller, který je jednou z osobností našeho filmového příběhu. U Neptunovy kašny se setkává se svým tovaryšem a zamýšlí se nad ambicemi mladého kameníka, který je stejně jako on - kamenický mistr - okouzlen sochařským uměním Michaela Mandíka, autora sochařské výzdoby Neptunovy kašny.

Text připravila Mgr. Iva Orálková - odborný garant projektu PamátkyDnes